Jak jsem si focením začala vydělávat

Zajímá Vás, jak jsem s focením začala a jak mi to začalo vydělávat? Čekáte můj super příběh o tom, jak jsem se během roku stala profíkem? 

Pak budete asi zklamaní, protože i já, jako mnoho dalších fotografů jsem si musela oddřít dno dna, několikrát tvrdě narazit, abych se z toho mohla poučit, zlepšit se a dostat tam, kde jsem teď. 

Píše se rok 2010. Dokončila jsem školu, přestěhovala se přes půl republiky kvůli vysoké škole z Krkonoš do Plzně a nevěděla co se sebou. Nikoho jsem tu neznala, všechny mé koníčky zůstaly v Krkonoších. Tak co se sebou... tak si koupím třeba zrcadlovku a využiju svůj volný čas. 

Začala jsem jako každý jiný, fotila jsem si listy, brouky, západy slunce, drobnosti. Po pár ostrých fotkách jsem se cítila jako profík a založila jsem si svoji první FB stránku. V té době mobily nefotili jako dnes, proto cokoliv trochu ostrého, či hezky barevného bylo prostě super! 

Své "bohaté" zkušenosti s focením nepohyblivého kamení jsem si začala zkoušet na rodině a přátelích. Sem tam se i něco povedlo a tak jsem se pustila do focení prvních zakázek. Má cena tenkrát byla 300,- za focení v exteriéru. Popravdě, kdybych měla takovou nabídku od někoho, tak si focení rozhodně nezarezervuji, protože jaká asi může být kvalita za 300,-. I přes tu směšnou cenu jsem nějaké zakázky získala, dokonce i sledující na mém profilu, ale můj FB profil nikdy nezískal více jak 150 sledujících. 

Největším zlomem bylo focení mé první svatby. Jednalo se o kolegyni z práce a s tou už jsem nějaké zkušenosti z focení měla. Znala jsem její očekávání od focení a proto jsem ani neměla tak velký strach, jak kdybych se pustila do svatby někoho cizího. Byl to skvělý den, byla jsem s ní již od příprav, až po večerní zábavu. Celou svatbu jsem měla možnost zachytávat střípky, momentky a skutečné emoce. To byl ten den, kdy jsem věděla, že právě svatební fotografie je to, čemu se chci věnovat. Veškerá přirozenost a čistota emocí. V té době má cena za svatbu byla necelých 3000,- a to se bavíme o jednom dni na svatbě a v té době asi 25hodin práce v postprodukci. Což znamená cca 85Kč na hodinu :). Prostě to musíme milovat. Na druhou stranu, zkušenosti jsou k nezaplacení a to ty dobré a hlavně ty špatné. 

Myslíte si nebo doufáte, že se Vám žádné špatné věci nepřihodí při focení? Co třeba, když máte situaci, kde jste odfotili ze svatby první půlden, to nejdůležitější máte, je podvečer a náhle Vám veškerá Vaše technika zmizí... Prostě není! Vy se modlíte, aby někdo zahodil kartu, stejně tak, jako když Vám někdo ukradne peněženku, vybere peníze a zbytek zahodí. Bohužel.. i karta je někdy velmi kvalitní zboží.. A to, že jste se báli, aby se Vám jedna karta neporouchala, tak máte dva sloty a zapisujete oba najednou je Vám prostě v tu chvíli k ničemu. A teď běžte za nevěstou, že z jejího nejdůležitějšího dne nemáte nic. Ona přišla o vzpomínky na svůj den a vy můžete jíst suchý chleba další půlrok, abyste si našetřili. 

Uběhlo pak spoustu let, kdy jsem se postupně krůček po krůčku zlepšovala, musela obměňovat svoji techniku a připravovat pro svoji firmu stabilní zázemí. A tento proces nikdy nekončí, protože svět techniky, metody, publikace, vše se každou chvíli mění a je nutné držet krok, rozšiřovat či zlepšovat své služby. Pokud chcete být konkurenceschopní, nikdy nemůžete stát na místě a čekat. Vždy svému zákazníkovi musíte jít naproti. 

Nyní jsem ve fázi, kdy si zákazník může vybírat z bohaté nabídky služeb za příjemné ceny. Všechny procesy jsou zaměřeny na komfort zákazníka, kdy nemusí nikde nic složitě dohledávat nebo vybírat. Vše je dostupné a optimalizované i pro mobilní telefony, takže pokud má data, můžeme spolu prakticky odkudkoliv komunikovat. A samozřejmě i vedlejší externí služby byly dlouze vybírány, aby kvalita byla co nejlepší. Prostě vše je orientováno na spokojenost zákazníka. Proto mi má práce dělá radost, jelikož vím, že jsem udělala vše, co jsem mohla, aby důležité okamžiky mých zákazníků byly zachovány.